Emotikony

Emotikony, jinak též smajlíci (popř. ksichtíci) se staly nedílnou součástí každodenní komunikace. Schválně zkuste spočítat, kolik smajlíků používáte vy sami.

Emotikon, tedy emotivní ikona (z anglických výrazů emotion a icon) je slovo poměrně nové. Pokud byste se ho snažili najít ve slovníku cizích slov, asi byste neuspěli. Přesto od vzniku prvního emotikonu uplynulo již téměř čtvrt století. První smajlík spatřil světlo světa 19. září roku 1982 v 11 hodin 44 minut, kdy se skupina studentů v čele se Scottem Fahlmanem zamýšlela nad způsobem snadného rozlišování dobrých a špatných vtipů v psaných projevech.

Pro povedený vtip tak vzniklo označení :-), pro méně zdařilý pak označení :-(. Počet emotikonů se postupně zvyšoval, dnes jich užíváme až několik set. E – komunikace (zejména chaty, ICQ a jiné messengery) dovedla smajlíky k ještě větší dokonalosti, ksichtící se umí červenat, mračit, koulet očima nebo i změnit barvu.

Kdo a kdy užívá emotikony?

      Vzhledem k vázanosti emotikonů na nové technologie (nejčastěji počítač a tedy i počítačovou komunikaci, popř. i SMS komunikaci) jsou současnými hlavními uživateli emotikonů děti a mládež. Podle jistého odborníka na počítačovou komunikaci Michaela Millera mohou emotikony výrazně usnadnit komunikaci mladých lidí. Jiní experti v této oblasti dodávají, že emotikony nejen usnadňují, ale též i významně urychlují komunikaci, čímž  reagují tak na současnou jazykovou ekonomičnost.

Tzv. smajlíky však nelze použít v každé situaci. Své místo nemají v odborných či vědeckých textech ani v obchodní korespondenci. Je také logické, že lidem, které neznáme či s nimi nemáme blízký vztah, nějaký ten „ksichtík“ zkrátka nepošleme. Ano, emotikony patří jen do důvěrnější komunikace – např. osobní e-mailová korespondence, chaty, diskusní fóra, messengery.

Žluťavý usměváček

      Žlutý smajlík je dnes součástí téměř každé SMS zprávy i diskusních fór. Za jeho autora je považován Harvey Ball, grafik a kreslíř, který v roce 1963 dostal za úkol vytvořit grafický návrh, jenž  by dokázal povzbudit či motivovat zákazníky. Zrod žlutého smajlíku trval tehdy jen několik minut, dnes je tento žlutý usměváček vůbec nejpopulárnějším, nejznámějším a nejsrozumitelnějším symbolem. V současnosti existují kromě typického smajlíku stovky dalších emotikonů. Jejich vznik závisí na tvůrčí invenci jejich autorů i na kulturně-společenských podmínkách. Tak asi nikoho nepřekvapí, že kromě klasických „ksichtíků“ má svůj emotikon třeba Mikuláš *<:-)  nebo dokonce i předseda ČSSD Paroubek :-^o(. Že to ještě nic není? Pomocí semigrafických symbolů (jak lze emotikony také označit) můžeme nahradit i slova jako kněz +:-), lhář :=O, kuřák :-Q, můžeme díky nim vyjádřit úžas 8-], zděšení :-O, pláč :,-(, nebo dokonce „popsat“ jistou osobu prostřednictvím emotikonů jako zadeček (!), zadek (_!_), velký zadek (__!__), pravá prsa (o) (o), silikonová prsa (+) (+), krásné bříško ).( aj.

Co říci na závěr? Otázkou  zůstává, zda tyto semigrafické symboly v budoucnu úplně nahradí naše emoce a zda jednou místo naší mateřštiny nebudeme kreslit nejrůznější „ksichtíky“ a jiné náhražky skutečných citů a slov.

Doufejme, že nebudeme muset kvůli emotikonům :,-( Uvidíme

A co vy – jaký emotikon nejčastěji užíváte a jaký je váš názor na jejich užívání? 

_{Převzato z https://cestina.upol.cz/articles.php?id=616e27f3-3be3-102b-a08f-bdc08c7ed098}